Co je to autismus?

V roce 1943 popsal pedopsychiatr Leo Kanner 11 případů dětí, které na sebe upozornily svým bizarním chováním: byly extrémně introvertní, neustále udržovaly jisté zvyky a stereotypní aktivity. Pro označení jejich poruchy zvolil název „časný dětský autismus“. K výběru tohoto označení inspiroval Kannera řecký původ slova „autos“ ve smyslu „sám“.

Kromě „klasické“ varianty Kannerova typu autismu existuje celé kontinuum poruch, které mají mnohé charakteristiky shodné, ale nesplňují ostatní kriteria pro klasickou formu tohoto postižení. Hovoříme- li tedy o autismu, máme na mysli celou škálu poruch a syndromů, které jsou souhrnně nazývány termínem poruchy autistického spektra (PAS).

"Autismus je „vývojová porucha projevující se neschopností komunikovat a navazovat kontakty s okolím. Postižený obtížně vyjadřuje svá přání a potřeby, nechápe, proč mu ostatní nerozumějí. Uzavírá se do vlastního světa a projevuje se jako extrémně osamělá bytost“ (Průcha 2003). P. Howlin píše, že „autismus je celoživotní často velmi devastující postižení, které závažným způsobem ovlivní každou oblast života postiženého.“

„Vycházíme-li z lékařské definice autismu, pak je autismus zařazen mezi pervazivní vývojové poruchy. Znamená to, že jde o postižení, kdy vývoj jedince probíhá odlišným způsobem od jedince zdravého a kdy se postižení projeví ve všech oblastech života“ (Jelínková 2001). Slovo „pervazivní“ znamená všepronikající a vyjadřuje fakt, že vývoj dítěte je narušen do hloubky v mnoha směrech.Termín pervazivní vývojová porucha vystihuje samotnou podstatu poruchy mnohem lépe než pouze slovo autismus (v omezeném slova smyslu „nezúčastněný“ nebo „obrácený do sebe“), jelikož skutečné potíže těchto osob jsou mnohem širší než jednoduchá charakteristika sociální uzavřenosti (Peeters 1998).

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize mezi pervazivní vývojové poruchy patří:

Zdroje:

PEETERS, T. Autismus: Od teorie k výchovně-vzdělávací intervenci. Praha: Scientia, 1998.

Mezinárodni klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha: Psychiatrické centrum, 2000.

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2008.

THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006.

JELÍNKOVÁ, M. Vzdělávání a výchova dětí s autismem. Praha: UK, 2001.

HOWLIN, P. Autismus u dospívajících a dospělých : Cesta k soběstačnosti. Praha: Portál, 2005.

Podpořili nás

  Vystrizek_2MpsvAvastKb_logo_7Kpmg_3Hanusovice_3Tovacov_znak_5Prostejov_znak_6 Prerov_znak_5Klopina_znak_6   Javornik