Den Aspergerova syndromu
Den Aspergerova syndromu
Aspergerův syndrom není jen diagnóza. Je to jiný způsob vnímání světa. Intenzivní, někdy zahlcující a často nepochopený.
Píšu tato slova jednak jako máma syna s Aspergerovým syndromem a také jako pracovník JANa, který tyto děti a jejich rodiny provází. A v obou rolích vidím totéž: obrovskou citlivost, poctivost, smysl pro detail, schopnost jít do hloubky. A zároveň každodenní boj s přetížením, nedorozuměními a náročným fungováním v kolektivu.
Dětem s Aspergerovým syndromem se často těžko žije mezi vrstevníky. Sociální situace jsou pro ně jako cizí jazyk. Hluk, změny a nejasná pravidla – to vše může být vyčerpávající. A stejně vyčerpávající to bývá i pro rodiče. Péče je náročná, někdy až frustrující, často osamělá.
A přesto nás tyto děti učí něco zásadního. Zastavit se, naslouchat, přehodnotit priority, vnímat svět jinak. Učí nás trpělivosti, autenticitě a odvaze být sami sebou. Rosteme spolu s nimi.
V organizaci Jdeme Autistům Naproti mají děti podporu ve skupinových nácvicích sociálních dovedností. V bezpečném prostředí si zde zkouší situace, které jsou pro ně náročné, posilují své kompetence a často zde nacházejí i první přátelství a porozumění.
Rodiče mají možnost sdílet své radosti i starosti během aktivit Trojlístku. Protože možnost odpočinku, pochopení a sdílení s někým, kdo „ví“ vnímám ze své zkušenosti jako rodiče skoro jako nutnost.
Den Aspergerova syndromu je připomínkou, že jinak neznamená špatně. Znamená to jen, že svět potřebuje víc porozumění, méně rychlých soudů a víc odvahy pro různorodost.
My všichni se to můžeme učit každý den. 
Veronika Postová, Jdeme Autistům Naproti
